Příběh Samíka Malošíka

Samík se narodil předčasně ve 31. týdnu. Byl tak maličký, měl všude tolik hadiček. Po týdnu mu zjistili krvácení do mozku třetího stupně. Následovala operace(zavedení ommaya reservoaru), ze kterého mu odsávali přebytečný mozkomíšní mok.

Jak to vidí maminka:

Po necelých třech měsících nás převezli do Ostravy na další operaci, tentokrát „propláchnutí mozkových komor“ a pak nastal  den „D“ a konečně si pro nás táta mohl přijet. Byli jsme doma měsíc a opět jsme skončili v nemocnici.

Den před propuštěním Samík upadl do bezvědomí, začal mít křeče. Následoval akutní převoz do Brna na infekční JIP. Po všech testech nám pan doktor sdělil, že Sam dostal hnisavou meningitidu(zánět mozkových blan), v tu chvíli se nám sesypalo úplně vše. První co, tak člověk hledá na internetu informace.

Bohužel to bylo pro nás ještě horší, ale Samík je bojovník už od začátku, kdy vykoukl na svět a tak zabojoval a po měsíci jsme byli zase doma. Začalo rehabilitování, jezdění po doktorech a pořád dokola. Rok 2019 byl těžký rok, jelikož musel podstoupit další narkózy skrz magnetické rezonance a kdykoli Samík nebyl ve své kůži, měli jsme strach, že se děje něco s hlavičkou.

V jednom roce mu byla diagnostikována dětská mozková obrna s pravostrannou triparézou. Člověk si říká, že už si toho to jeho malé tělíčko zažilo dost, v létě v roce 2021 při večeři upadl do bezvědomí, začal modrat a my museli okamžitě volat rychlou. Následoval převoz do nemocnice, kde mu později paní neuroložka diagnostikovala epilepsii.

Další rána, museli jsme se naučit s tím žít, kdyby přišel záchvat co dělat atd. Ale pak jsou tu ty veselé dny, kdy Samík i přesto že má DMO, centrální zrakovou vadu, epilepsii a ADHD, je veselý a moc chytrý kluk , který začal chodit do speciální školky a má to tam rád. Bohužel musíme pořád rehabilitovat. Snažíme se to střídat, aby byl i mezi dětmi, někdy je tři týdny na cvičení, pak má tři týdny školku a pak zase neurorehabilitace, bohužel má Samík zkrácené šlachy, pan ortoped nám řekl, že pokud se s ním nebude rehabilitovat, hrozí mu operace šlach. Proto se snažíme dělat pro něj maximum.

Neurorehabilitace jsou pro nás finančně náročné. Samík se šoupe po zadečku, snaží se udělat i pár kroků, má ortézku na nožičku, takže mu to jde i hezky . Věříme, že nastane ten den „D“ a bude běhat, chodit, důležité je, že Samík chce a má radost z každého pokroku co dokáže a my sním.

Přejeme si, aby jednou Samík hrál fotbal jako táta a my jsme mohli chodit na každý jeho zápas a fandit mu, tak jako rodiče zdravých dětí.